Vector IV
WILDERNESS EXPEDITION
TransafrikEEna 2009
Za měsíc, který uplynul od vyhlášení konkrétních obrysů expedice se událo několik věcí, které by měly být všeobecně známé.
V přípravě expedičního vozidla Rossomák provedl Martin Polák se Slukou nezbytné kroky k opravě řízení. Poté se již, snad v rychlejším tempu, přikročí k dalším opravám, jako je elektrika, motor a vnitřní prostor.
Nejzávažnější změny jsou v oblasti trasy. Stále ještě není rozhodnuto o definitivní verzi plánu, a proto platí obě varianty, severní a jižní. Obě však doznaly určitých změn a dostaly konkrétnější obrysy.
Severní varianta se uchyluje k východnímu provedení. To obnáší cestu z ČR do italských Benátek. Odtud trajektem do Řecka (Igoumenitsa), výstup na nejvyšší horu Řecka a přejezd do Athén. Tím prakticky končí evropská část. Podle dosud neověřených informací existuje trajekt z Athén (Pireas) do Izraele, odkud je možný přechod do Egypta. Internetové vyhledávání přineslo výsledek toliko dílčí – měla by existovat možnost trajekového spojení Pireas-Rhodos a dále buď Haifa (Izrael) nebo přímo Port Said (Egypt). Tato alternativu, tj. Pireas – Rhodos – Port Said bude preferována. Podle určitých neověřených náznaků bychom mohli získat pomoc spřáteleného Egypťana jak na průjezd Egyptem, tak na průjezd Súdánem. Situace v Súdánu je na celém východním provedení Severní varianty nejslabším článkem z hlediska bezpečnosti. Zdaleka se však nevyrovná současné situaci v Kongu a Nigérii. Tyto země, stejně jako neprůchodná hranice mezi Alžírem a Marokem prakticky znemožňují západní provedení Severní varianty. Dále bude expedice pokračovat do Etiopie a Keni, kde se střetávají všechny dosavadní plány a varianty. Výhodou východního provedení je trajektový přesun, který šetří automobil i síly členů týmu a podstatně menší počet tranzitních zemí a tedy i méně víz (a méně peněz za ně).
Jižní varianta doznala změn především ve způsobu transportu. V každém případě dojde k nasazení Rossomáka, i kdybychom ho museli nechat poslat lodí z Hamburku do Kapského města. Předběžná cena je již známa. Není to málo. Finančně to vyjde zhruba stejně, jako půjčení nebo koupení aut v JAR, ale s Rossomákem můžeme do JAR poslat i hromadu jinak netransportovatelného materiálu (rafty, plynové vařiče s kartušemi, seakajaky atd.) Nadto mít automobil kvalit Rossomáka je samo o sobě trumf, který doceníme mimo jiné na safari, protože sám o sobě je rozhledna dosahující parametrů žirafy.
Předexpediční přípravy:
je nezbytná alespoň dílčí připravenost a souhra týmu v činnostech a ve věcech, které nelze řešit až cestou (stravování, fyzické a psychické dispozice, povahové rysy, co kdo umí…). Připravili jsme čtyři přípravné akce, každou zaměřenou jinak. Protože expedice je drahá, bude cena těchto akcí tlačena na minimum. Každý by se měl zúčastnit alespoň tří těchto příprav a ve svém vlastním zájmu všech. Pokud bude někdo mít dojem, že by mu účastí na těchto přípravách uteklo někde něco jiného, měl by svou účast na expedici pečlivě zvážit a uvědomit si, že do Afriky nejezdí denně. Co se neudělá během příprav, během expedice se už nedohoní. Bez nadsázky platí, že tyto čtyři přípravy jsou pro expediční tým možná důležitější, než expedice sama.
7.-10.5. 2009 – Cascada: rafting a horský výstup po místy zasněženém klettersteigu na Prisojnik (Slovinsko)
3-7.7. 2009 – Karabina XVII: ledovcová VHT v Ötztalských Alpách (Rakousko), výstup na Weisskugel (cca 3.500 m, ne horolezectví!)
V srpnu nebo v září jedno- nebo dvoudenní automobilové soustředění – seznámení s vozidlem a všemi vlastnostmi při jízdě po silnici a v terénu
26-29.9. 2009 – Karabina XVIII: výstup na Orlter 3905 m (Itálie)
Pojištění:
na všechny přípravné akce i vlastní expedici by mělo stačit pojištění Alpenverein. V zemích, které během expedice navštívíme a nejsou pokryty platností Alpenvereinu neplatí pojištění žádné (a zřejmě nefunguje ani zdravotnictví). Doporučuji proto tuto službu využít a kdo dosud nemá, tak uzavřít. Platí jeden rok od uzavření smlouvy, takže ani uzavřením v únoru či březnu neztrácí na hodnotě.
-stk-
Verze pro tisk: